Jozef Kostka v dobe učenia u strýka Ferdiša Kostku, okolo roku 1926
Ferdiš Kostka, 30.roky 20. storočia
Rodný dom Jozefa Kostku s dieľňou Ferdiša Kostku v Stupave
„Mal som sedem rokov, keď mi zomrel otec, ktorý bol bratom Ferdiša Kostku. Obidvaja boli ľudoví džbánkari. Jedným koreňom vyrástla naša família až z tristoročného džbánkarského pôvodu. Moje detstvo sa nijako nelíšilo od života druhých mariatálskych detí. Mariatál môjho detstva by bol býval detským rajom, keby nebolo iných trápení, čo vtedy postihovali dospelých. Ako šarvanci sme sa tešili na soboty a nedele. Vtedy prichádzali do Mariatálu desiatky púti so zástavami a kvetmi. Kvety, les, potok, to boli moji priatelia....V Mariatáli za môjho detstva som stretol a všimol si veľa typov zvláštnych ľudí. Komedianti, žobráci, tuláci, malí vreckoví zlodeji a falošní hráči, trhovci – to všetko sa prikmotrilo k veľkému divadlu, ku svätej púti. Z týchto spomienok a zážitkov som čerpal námety k viacerým svojim sochárskym a kresliarskym prácam.“ Rudolf Fabry, Sochársky básnik – básnický sochár, in: Jozef Kostka, sochy/kresby, 1962–1968, katalóg výstavy, Dom umenia, SNG, Bratislava 1969, s. 13–14.
Marianka, kaplnka pri studničke
Rané dielo Jozefa Kostku: Portrét Jána Ivana, 1928
Jozef Kostka ako učeň u Ferdiša Kostku, okolo 1930
V dielni Ferduša Kostku, 1931
„Jozef na strýčka Ferdiše Kostku nezapomíná. Mluví o něm při sklenici vína ve svém domě na hradném kopci v Bratislavě jako o legendě lidskosti a prostoty. Pokoj je plný džbánků a figurek. Ty jsou od Ferdiše Kostky. Koberce jsou tkané, doma vázané, z vlny doma česané, jsou od paní Kostkové. A pak je tu v pokoji něco starobylého a něco vonícího novotou, a když o tom přemýšlíte, poznáte, že je to jakési světlé slovanské slunce pohody. Jozef Kostka rád a dobře vypravuje a jak roky přibývají na hřbetě, tím častěji o svém čtrnáctiletém mládí, kdy se začal učit u svého strýčka Ferdiše. Je obdivuhodné, kolik krásného dovede vsát dítě do sebe z bedlivého pozorování upracovaných kloubovatých vrásčitých rukou pracujícího starého lidového umělce." Adolf Hoffmeister, Z prejavu zahájenia výstavy Jozef Kostka, Sochy, kresby, Výstavná sieň Mánes v Prahe, 1969.
Portrét Ferdiša Kostku, 1938
„Nebylo by však spravedlivé hledat v díle Jozefa Kostky, co mu zbylo z téhle zkušenosti hrnčířského řemesla, – ale kdybych chtěl zhmotnit svou myšlenku – řekl bych, že to byla těžká kotva z kamene, která je zaryta nadosmrti hluboko do slovenské země. Je to asi také ten zahryzlý karakter malého venkovského kluka, požehnaného natolik tvrdohlavým talentem, že se stal velkým sochařem slovenské krajiny. Tak velkým, jako strom ve staleté aleji. Strom na návsi před kostelem.“ Adolf Hoffmeister, Z prejavu zahájenia výstavy Jozef Kostka, Sochy, kresby, Výstavná sieň Mánes v Prahe, 1969